Pivovar Vítek z Prčice se sympaticky snaží o vaření starých pivních stylů, se kterými už současná česká legislativa moc nepočítá. To je také případ „Českého hnědého“, takto pšeničného piva světle hnědé barvy, jež mi i svou kalností nejvíce ze všeho připomněla pastovaný lesní med.
Pivo vonělo příjemnou, svěží, ovocitě nasládlou vůní a též velmi hustá a zcela stabilní pěna jdoucí až do béžové barvy vylepšila vizuální dojem.

Po napití se projeví ladné svěží ovocitě nasládlé tělo pořádně hutné kvasnicemi (ovšem měl jsem poslední kousek ze dna sudu, kde mohlo být kvasnic více).
Hořkost se zprvu zdá nenápadná, ale po pár vteřinách, kdy už má člověk pocit, že je konec, se najednou rozjede několikavteřinová vlna mírně aromatického hořkého doznění. Neotřelé a opravdu příjemné!
Jemný, přirozený říz nás doprovází po celou dobu pobytu piva v ústech a chuti jsou velmi dobře sladěné, což napomáhá výborné pitelnosti.

Celkově je tedy sedlecko-prčické „české hnědé“ velmi příjemným, čistým, srozumitelným a přitom osobitým pivem. Tento způsob pivního „experimentování“ zdá se mi býti do české kotliny nanejvýš vhodným.